Společně to zvládneme

Ano, jsou to lidé. Všude jsou dobré týmy, které odvádějí skvělou práci. A ať už jsem byl kdekoli, kolegové byli vždy(!) otevření a ochotní učit se něčemu novému. Všude je navíc znát ochota přizpůsobit se. Vím, že to často vyžaduje spoustu času a energie. Je ohromné, kolik změn jsem už ve společnosti KAMAX zažil. A ve všech závodech byla vždy znát ochota spolupracovat.

Samozřejmě jsou zde kulturní rozdíly. Například ve Spojených státech je větší ochota zkoušet nové věci než v jiných zemích. Pro Německo je zase charakteristická velká důslednost při realizaci zavedeného plánu. Jednotlivé provozy mohou mít různé přednosti a být odlišné, ale rozhodně je víc věcí, které nás spojují, než těch, jež nás rozdělují.

Pokud jde o to, kde bych chtěl žít, je to Španělsko. Narodil jsem se tam, pocházím z Valencie. Srdce mě tam táhne. Ale cítím se jako globální KAMAXián. Díky možnostem mobilní práce jsme nyní v mnoha věcech o poznání flexibilnější, a to mi to dost usnadňuje.

Nastoupil jsem v září 2012. Tehdy to bylo v rámci prvního programu pracovních stáží. Začínali jsme ve třech lidech. Hledal jsem mezinárodní program v automobilovém průmyslu a zde jsem měl šanci nejen pracovat v jedné zemi, ale i poznat provozy v Americe a v jiných částech Evropy. Ale v tu dobu jsme to nebyli jen my, kdo se učil; nová zkušenost to samozřejmě byla i pro KAMAX.

Po skončení programu jsem pracoval jako vedoucí týmu pod Stefanie Hofmannovou a v Hombergu jsem nesl sdílenou odpovědnost za obaly našich produktů. Hodně jsem se tam naučil. O devět měsíců později se společnost KAMAX rozhodla založit vlastní organizaci dodavatelského řetězce v závodě Alsfeld a já jsem byl požádán, abych se tohoto úkolu ujal. To byla obrovská výzva. V roce 2014 jsem ani neuměl pořádně německy, a přesto jsem měl zakládat nové oddělení jako jeho vedoucí.

Ne, po dvou a půl letech jsem chtěl přejít do výroby. V té době odcházel do důchodu Dieter Bernhard z Hombergu a já jsem společně s Kaiem Porschitzem dostal příležitost převzít vedení úseku tváření za studena. Udělali jsme tam několik změn. S těmito nově získanými zkušenostmi jsem pak odjel na dalších pět měsíců do USA, abych dále rozvíjel organizaci tváření za studena. To byla moje poslední zastávka před tím, než mi byla v říjnu roku 2018 – šest let od mého nástupu do společnosti KAMAX – nabídnuta pozice vedoucího závodu v Alsfeldu.

Je tu ale jedna věc, kterou je obzvláště třeba zdůraznit. Vždy a na každé pozici jsem měl k dispozici opravdu silný tým. Tento byl vždy základním předpokladem mého profesního rozvoje a jsem za to velmi vděčný.

Alsfeld je provoz s bohatou historií. Rozhodnutí o jeho uzavření se nečinilo lehce; v sázce je mnoho pracovních míst a životy mnoha zaměstnanců. Úkoly byly a jsou obrovské. Největším problémem byly výkyvy v objemech, ke kterým docházelo po oznámení o uzavírce. Museli jsme se neustále přizpůsobovat, protože situace s objednávkami se náhle měnila. Pracovníci navíc podávali výpovědi, což respektujeme, a těší nás, že dostali novou příležitost. Ve výsledku nám ale chyběly jejich znalosti.
Je působivé, s jakou profesionalitou zaměstnanci této situaci čelí. Řekl jsem to na poradě zaměstnanců a rád to zde zopakuji: Mohu jim za jejich výkony jen poděkovat. Jsem na tým velmi hrdý.

Od příštího roku budu mít možnost vést tzv. projekt „Lean Transformation“. Mým úkolem je v konečném důsledku zjednodušit a zrychlit výrobní procesy ve všech závodech, aby bylo dosaženo vyšší efektivity. Za posledních devět let jsem se ve společnosti KAMAX hodně naučil a nyní chci důsledně pomáhat na globální úrovni úspěšně implementovat naši strategii „Zpět na vrchol“.

Založíme program SMED [doba nastavení]. Pokusíme se tedy snížit náklady na přestavbu našich strojů ve všech závodech. Už jsme začali [O 869 metrů blíž a 141 minut méně]. Zároveň je mým cílem zapojit všechny zaměstnance a proškolit je, protože je potřebujeme ke zlepšování procesů. Dalším důležitým bodem je standardizace všech našich opatření. To, co funguje v Turnově, by mělo být implementováno stejným způsobem v Lapeeru a naopak. V současné době proto budujeme týmy ve všech provozech.

Chceme být průkopníkem v oblasti tváření za studena. To je náš jasný cíl. Chceme mít rychlejší, jednodušší a efektivnější procesy než naši konkurenti a chceme být měřítkem pro ostatní společnosti. K mé nové pozici se tedy váže řada požadavků a samotná funkce má dlouhodobou perspektivu. Rozhodně si tedy představuji, že i za pět let budu zaměstnancem společnosti KAMAX.

Také se stále cítím být mladý (směje se). Je mi teprve 33 let a jestli mohu vůbec něco poradit, tak to, že je třeba stále žíznit po nových poznatcích a chtít zkoušet nové věci. Vždy je třeba se zeptat, pokud něčemu nerozumím. Ne vždy se vše podaří, chyby k práci patří. Sám jsem udělal spoustu chyb. Pokud ale zůstanete dychtiví a budete ochotní se učit, je to dobrý základ.

S Emmou se máme skvěle, všechno jde opravdu dobře. Z toho mám taky velkou radost. Rodina je pro mě to nejdůležitější. S novým členem naší rodiny se u nás doma samozřejmě spousta věcí změnila; vlastně se změnilo úplně všechno. Naštěstí mám doma kouče, který mi vždy pomůže a podporuje mě: moji ženu Ines. Je důležité, aby rodina držela pohromadě. My Španělé obecně trávíme spoustu času s rodinou. A nejen v tom nejužším kruhu; často se vídáme i se svými rodiči a sourozenci. S naší dcerou Emmou přichází nová životní etapa, ale jedna věc se nezmění: I nadále využijeme každou příležitost k návštěvě rodiny doma ve Španělsku.

Hraji fotbal nebo se na něj dívám. Sám jsem roky hrával v klubu, ale po přestávce, kterou přinesla pandemie, jsem s tím přestal. Přesto rád sleduji fotbal a jsem velkým fanouškem Realu Madrid.

To je dobrá otázka. Fanouškem Realu Madrid je můj otec, který nepochází z Valencie. Dívali jsme se na ně spolu a já to od něj převzal. Real je navíc nejlepší klub na světě a často vyhrává, takže je to dobré pro náladu (směje se). Ale svou dceru zapíši do klubu ve Valencii.
Na fotbale je skvělé, že vyhráváte i prohráváte společně – jako tým. A ať už je to na fotbalovém hřišti, v rodině, nebo v provozu, vždy je důležité nikoho neopomenout a zdolávat překážky společně. Náš postoj by měl být vždy: Společně to zvládneme!