Solidarita a spolupráce až do konce

Náš závod v německém Alsfeldu na konci června definitivně zavře své brány. Přibližně 40 zaměstnanců bude převedeno do jiných závodů a pro ostatní zaměstnance bylo vytvořeno dočasné řešení. Uzavření závodu však přesto zabolí. Ohlédneme se za padesátiletou historií závodu, mimořádnou solidaritou a důvody uzavření provozu.

CO SE STANE SE ZAMĚSTNANCI?

Z původních 200 zaměstnanců v Alsfeldu jich bude asi 40 přijato do závodů Homberg a Osterode. Současně se společnost KAMAX s podporou podnikové rady a odborů dohodla na přechodném řešení (tzv. přechodné společnosti). Více než 80 kolegů bude i nadále po dobu jednoho roku pobírat 80 % platu, obdrží příspěvek ve výši 2 500 eur na další vzdělávání a také odbornou podporu při hledání nového zaměstnání. Další zaměstnanci již podali výpověď sami nebo odcházejí do řádného či předčasného důchodu. Bez ohledu na to obdrží každý zaměstnanec odstupné, které se odvíjí mimo jiné od odpracovaných let, věku a počtu dětí. Další nabídkou je překlenutí doby před odchodem do důchodu.

Historie se opakuje. Někteří ji sami prožili, mnozí ji ale neznají: Závod v Alsfeldu byl zřízen v roce 1970 jako doplnění výroby k centrále ve 30 km vzdáleném Hombergu a kvůli hospodářským potížím byl uzavřen již v roce 1994. Někteří zaměstnanci pokračovali na vlastní pěst a samostatně převzali staré stroje v areálu závodu (z oddělení tepelného zpracování a fosfátování, mimo jiných).

V roce 2001 se společnost KAMAX rozhodla výrobu v Alsfeldu obnovit – nemělo se však jednat o samostatný závod, ale o doplněk výroby v Hombergu. Důvodem byl opětovný výrazný nárůst poptávky po šroubech a kapacitní nedostatky. Mnozí z těch, kteří zde pracovali již v předchozích letech, se rádi vrátili a stali se součástí závodu. V tomto období bylo v Alsfeldu zaměstnáno přibližně 40 lidí. Rozhodující postavou byl v té době Anton Kreuter. Vzhledem k poměrně malému počtu zaměstnanců se vytvořil zvláštní týmový duch, vznikl sehraný tým se vzájemnou důvěrou a vlídnou atmosférou. To se nezměnilo, ani když se počet zaměstnanců během několika let znásobil. Příčinou růstu bylo rozhodnutí přemístit zejména dlouhé a těžké díly zpět do Alsfeldu.

„V mých začátcích se dělalo všechno pro to, aby se ulehčilo výrobě v Hombergu, a to i za těch nejtěžších okolností. Už tehdy jsme byli semknutá parta. Když dnes vzpomínám na závod v Alsfeldu a lidi v něm, vybaví se mi především solidarita.“

Uwe Breves,
VEDOUCÍ VÝROBY V ALSFELDU (2001 – 2011)

Typické pro Alsfeld: výroba dlouhých a těžkých šroubů

JEDINEČNÁ ATMOSFÉRA

„Týmový duch tu byl vždy mimořádně silný, a to i v 80. letech. Bylo to skvělé místo pro práci. Rodinné prostředí bylo pro Alsfeld vždy charakteristické. Proto jsem byl velmi rád, že jsem zde mohl po 13 letech opět začít pracovat,“ říká Klaus Adler, jenž byl jedním z těch, kteří se v roce 2006 po dlouhé přestávce vrátili. Tehdy také společnost KAMAX učinila rozhodnutí obnovit Alsfeld jako samostatný závod, a nikoli pouze jako doplněk výroby v centrále. Z místa, které ještě krátce předtím nemělo dostatečné osvětlení ani funkční vytápění, se rychle stala nedílná součást podnikové skupiny. A to je jen jeden z mnoha důvodů, proč zaměstnanci hrdě nosili oblečení s logem KAMAX i mimo práci.

„Když jsem odcházel z Alsfeldu, neubránil jsem se slzám. Při nástupu jsem očekával, že zde budu muset strávit alespoň rok, abych se naučil chodu závodu a byl přijat. Neznal jsem příliš dobře jazyk a byl jsem ještě mladý. Vstřícnost a ochota mě přijmout mě však velmi pozitivně překvapily. Byli jsme úplně jako rodina.“

Tomáš Hájek,
VEDOUCÍ ZÁVODU V ALSFELDU (2014 – 2016)

S pomocí mladých manažerů – včetně Tomáše Hájka, nyní vedoucího závodu v Turnově (Česká republika), a Josého Garcii, nyní vedoucího závodu v Hombergu – pokračoval Alsfeld v optimalizaci mnoha svých procesů i v následujících letech. Aniž by o to bylo třeba žádat, umožnili to dlouholetí zaměstnanci tím, že nováčkům velmi důvěřovali a podporovali je.

Z ekonomického hlediska se však již v té době dala pro závod očekávat náročná budoucnost. Nikoliv kvůli výkonnosti pracovníků, ale proto, že materiálově náročná výroba velkých dílů byla kvůli vysokým cenám oceli stále dražší. A nové obchody stagnovaly. K tomu se přidaly neustálé požadavky zákazníků na snížení cen, které trvají dodnes. Přesto se společnost KAMAX rozhodla zachovat všechny německé závody s novou strategií i v roce 2019 a doufala, že se jí podaří závody stabilizovat a společně rozvíjet. Pandemie Covidu-19 pak přinesla jeden z nejtěžších škrtů v historii společnosti. Naši zákazníci zastavili výrobu a závod v Alsfeldu dosáhl v roce 2020 ztráty ve výši přibližně 4 milionů eur.

„Výkon, který zde zaměstnanci předvedli zejména v uplynulých měsících, není samozřejmostí. Vlastně jsme v poslední době dostávali každý měsíc nebo dva nové povinnosti a museli jsme se neustále přizpůsobovat.“

Dennis Winter,
VEDOUCÍ ZÁVODU V ALSFELDU (2022)

PŘEDPOKLAD MALÉHO RŮSTU

Již před touto krizí bylo jasné, že se KAMAX musí naléhavě přizpůsobit novým podmínkám v automobilovém průmyslu. Vždyť až 30 procent německého portfolia výrobků je ohroženo přechodem od spalovacích motorů k elektromotorům a náhrada novými díly v poměru 1 : 1 není tak snadná, i když oddělení prodeje, rozvoje obchodu a technologie odvádějí v tomto ohledu dobrou práci. „Evropa není na rozdíl od USA a Číny růstovým trhem,“ vysvětluje Christian Wolff, viceprezident pro finance a controlling. Cenové války jsou obzvláště tvrdé a zvyšující se ceny energií a surovin dělají své. Abychom mohli v Německu v budoucnu přežít, byly a budou nutné masivní investice do všech německých závodů, jak předpokládá firemní strategie. Ztráty způsobené pandemií a přísnější prognózy způsobily, že to již není možné. Dodržení původního plánu by v případě nejistoty ohrozilo celou výrobu v Německu. Proto bylo nakonec s těžkým srdcem rozhodnuto, že závod v Alsfeldu nebude možné ve střednědobém horizontu dále provozovat.

Toto rozhodnutí vedlo k velkému zklamání, a to nejen v závodě v Alsfeldu. Následovaly pracovní debaty, vysoká fluktuace a období, kdy se po zbývajících zaměstnancích vyžadovala obzvlášť tvrdá práce. A navzdory tomu všemu – stejně jako v předchozích desetiletích – podávali zaměstnanci výkony daleko přesahující očekávání. „Každý den ze sebe vydávali všechno. Je skutečně neuvěřitelné, čeho se zde až do samého konce podařilo dosáhnout,“ zdůrazňuje Lukas Freidhof, vedoucí oddělení údržby a úseků lisovny a kalírny.

Výrobní haly v Alsfeldu v březnu, kdy se stále více vyprazdňovaly

Všem ostatním kolegům nakonec nezbývá než se před všemi alsfeldskými KAMAXiány poklonit. Jen málokdo dovede pochopit, co pro zaměstnance znamenalo uzavření závodu. Alsfeld byl a je pro mnohé srdeční záležitostí. Je to především komunita, která tento závod až do konce utvářela a díky níž se vytvořila vzájemná loajalita, již nelze brát jako samozřejmost. Zájmem nás všech by mělo být, abychom na lidi a úspěchy padesátileté historie závodu nezapomínali a připomínali si je jako zvláštní součást naší podnikové historie.