Nejlepší přátelé
Uprostřed Evropy probíhá válka, která má dopad na obrovské množství lidí. Zejména na Slovensku, v České republice, Polsku a Německu pociťujeme dopady, protože Ukrajina je tak blízko. To vede i k vlně solidarity mezi našimi zaměstnanci, z nichž mnozí dokonce přijímají uprchlíky ve svých domovech.
Když se Daniela Schick na začátku března podívala na Facebook, okamžitě jí padla do oka naléhavá žádost. Hledalo se bydlení pro uprchlíky před válkou na Ukrajině. Devětatřicetiletá matka třináctiletého syna, která již devět let pracuje na oddělení nákupu ve společnosti KAMAX Tools, neváhala ani vteřinu a zaregistrovala svůj malý dům v Hombergu: „Říkala jsem si: I v tom nejmenším domě je místo.“ Krátce poté navázala kontakt a pak už šlo všechno velmi rychle. Osmatřicetiletá Natalja se k ní dostala z jihu Ukrajiny se svým čtrnáctiletým synem.
O dva dny později se objevili u Danieliných dveří. Vyčerpaní, ale v bezpečí. Nataljin manžel, stejně jako většina ukrajinských mužů, zůstal ve válečné zóně. „Od začátku jsme si rozuměly, i když jazykově jsme zpočátku vše řešily pomocí Google překladače, protože Natalja neumí anglicky,“ říká Daniela. Obě ženy sdílejí obývací pokoj a ku- chyň a postupem času se z nich staly přítelkyně. „Natalja stále lépe rozumí německy a občas spolu vaříme ukrajinská jídla. Je to skvělý zážitek pro mě i mého syna.“ Také mezi oběma chlapci to klape, „přestože puberta je v plném proudu,“ říká Daniela se smíchem.
Daniela a Natalja se svým synem, kteří dočasně uprchli do Popradu na Slovensku (poslední obrázek)
SPOLEČNĚ NA DOVOLENÉ
Nataljin syn navštěvuje třídu ve škole, kde se dětem uprchlíků dostává velké jazykové pomoci. Jakmile to situace na Ukrajině dovolí, chtějí se pochopitelně vrátit do vlasti. Než se tak ale stane, může to nějakou dobu trvat. Daniela nepochybuje o tom, že přátelství mezi oběma ženami bude pokračovat i nadále: s Nataljou si rozumí natolik dobře, že ji dokonce vzala na několik dní na dovolenou do Chorvatska. Pro matku, kterou sužovala válečná vřava, to byl neuvěřitelně vítaný odpočinek. „Dělám to ráda, protože se mi také dostalo velké pomoci, když můj syn vážně onemocněl rakovinou,“ říká Daniela. „Pomáhat je srdeční záležitost.“
Toto krásné motto platí i pro Mariána Frisíka, který pracuje v bardejovském závodě KAMAX Tools. Ve svém domě v Popradu ubytoval celou ukrajinskou rodinu (prarodiče, rodiče a dvě děti) z Kyjeva – vzhledem k jejich pokročilému věku mohli odjet i oba muži. Kontakt byl navázán přes jednu ze dvou ukrajinských dcer. Ta se seznámila s Frisíkovým synem během erasmu na německé univerzitě a spontánně požádala o pomoc pro svou rodinu.
Když spadly první bomby, sbalili si během 20 minut vše potřebné a utekli z města – cesta k hranicím dlouhá asi 1 000 kilometrů jim kvůli dlouhým dopravním zácpám trvala 4 dny. Slovensko však bylo pouze tranzitní zastáv- kou: „Rodina pak rychle odcestovala do Drážďan, kde studuje další dcera,“ říká Frisík. „Když jsem dostal zprávu, že v pořádku dorazili do Německa, měl jsem velkou radost. Jsem rád, že jsem mohl alespoň takto pomoci.“
KXpress
