Muž, který miluje výzvy – vítáme Matse Cedera jako nového regionálního ředitele v Severní a Jižní Americe

Tento otec dvou dospělých dcer nám poskytl rozhovor hned třetí den svého působení ve funkci.

Dobrý den, Matsi, mám velkou radost, že si můžeme promluvit. Řekněte nám něco víc o sobě. Jak začala vaše kariéra?

Když jsem vyrůstal, táta vedl první švédskou jadernou elektrárnu. Já i bratr jsme získali inženýrský titul v oboru energetiky. Na rozdíl od bratra jsem v tomto odvětví ale nikdy nepracoval. On v něm zůstal dodnes. Moje první zaměstnání pak bylo u německé společnosti Bosch Rexroth, která se zabývá průmyslovou automatizací.
Začínal jsem jako aplikační inženýr v oddělení prodeje. Pracoval jsem pro ně ve Švédsku asi šest let, dokud mě nevyzvali, abych se přestěhoval do USA a založil tam organizaci pro řízení klíčových zákazníků. Nakonec jsem tam zůstal dalších šest let, než mi zavolali z konkurence: Parker Hannifin, což je společnost zabývající se automatizací. V době, kdy jsem nastoupil, společnost přecházela na štíhlou výrobu – s neustálým zlepšováním a strategičtější cenotvorbou. To bylo pro získání dalších zkušeností s moderní výrobou velmi přínosné. Poté, co někteří generální manažeři ze společnosti Parker odešli, mě jeden z nich požádal, abych s ním přešel do společnosti Dover Corporation. Jednalo se o obrovskou příležitost, a tak jsem na nabídku kývl a začal pro Dover řídit různé divize.
Moje poslední působiště bylo u společnosti Norgren Automation Solutions. Ta je také dodavatelem pro automobilový průmysl a zaměřuje se na stejné zákazníky jako KAMAX. Měl jsem na starosti automatizaci lisovacích linek ve výrobním závodě.

Co vás žene v profesním životě kupředu?

Rád se stále učím nové věci a nevyhýbám se výzvám! Myslím, že mi opravdu jde dobře řídit i to, co není v nejlepší kondici. Takové situace pro mě skýtají spoustu příležitostí, jak něco změnit. Není snad příjemné se s týmem zasadit o to, aby vše opět fungovalo? A na konci přijde spokojenost s výsledkem … Ale neměl bych říkat spokojenost, protože tady jde o trvalé zlepšování, které přece nikdy nekončí? Zlepšovat se můžeme neustále.
Když podnik funguje správně, pak se soustředíme na stranu zákazníků, kde se snažíme zvýšit podíl na trhu, a zde máme různé příležitosti. Nebo se snažíme otevřít další odvětví. Možností a výzev je spousta – a to je to, co mě motivuje. Udržuje mě to v pozornosti.

Co je vaším cílem ve společnosti KAMAX?

Mým cílem je stát se součástí týmu, který vyřeší všechny problémy, jež v USA máme. A zavést udržitelnou kulturu, v rámci které dokážeme stavět na dosažených zlepšeních a měnit jen to, co se opravdu zlepšit dá – což se projevuje v myšlení neustálého zlepšování. A samozřejmě chci, aby nám rostly tržby. Abychom se dostali na více platforem a k našim zákazníkům. Pochopitelně nejsme jediní, kdo má v současné době problémy.

Jak byste tedy popsal své vedení?

Řekl bych, že jsem velmi angažovaný, ale nejsem žádný mikromanažer. Velmi se zaměřuji na zákazníky, a to jak externí, tak interní. Mým úkolem je zajistit, aby naši lidé měli nástroje, znalosti, dovednosti a čas k tomu, aby mohli řádně vykonávat svou práci. Chci ale přesně pochopit, v čem spočívají problémy a odkud pramení. Chtěl bych porozumět práci jednotlivých týmů. Rád bych se seznámil s dlouhodobými i krátkodobými cíli a pohlídal, abychom šli správným směrem. Pokud tomu tak nebude, chci vám pomoci dostat se zpět na správnou cestu. Řekl bych tedy, že zejména na začátku musím být ve všem praktický.

Co by o vás řekli bývalí kolegové?

Kdybyste se zeptali mých bývalých kolegů, určitě by odpověděli, že jsem zodpovědný. Kromě toho je pro mě důležitá dochvilnost a přesnost. Když schůzka začíná v 10:00, očekávám, že se všichni ohlásí a přijdou o 5 minut dříve. Dochvilnost se váže k mému působení v armádě, kde jsem musel být ve správný čas na správném místě a se správným vybavením. Pokud se tak nestalo, nemohli jste na víkend opustit základnu. Stačilo mi jediné pochybení, abych se to naučil!
Když jsem odcházel z předchozí firmy, dostával jsem spoustu telefonátů a zpráv od lidí, kteří mi děkovali za to, že jsem jim pomohl dobře vykonávat jejich práci, ale také jim za ni dopřál náležité uznání. A uznání může znamenat hodně, není to jen povýšení a zvyšování platu, může jít i jen o něco tak prostého, jako je dárkový poukaz nebo týmová akce.
Chci, aby se všichni cítili jako součást týmu, protože bez silného týmu nemůžeme uspět.

Jak bude vypadat vašich prvních 100 dní?

Během prvních sto dnů je třeba shromáždit spoustu informací: Co všichni dělají? Jaká jsou naše slabá místa? Chci se také setkat se všemi klíčovými aktéry ve společnosti a pochopit jejich role, abych tak celý tým lépe poznal. Budu spolupracovat s týmem vedoucích pracovníků a jejich přímými podřízenými, abych se ujistil, že máme ty správné lidi. Chci se také setkat se zákazníky a začít s těmi, kteří s námi v současné době nejsou spokojeni.
Mým prvním hlavním úkolem je také výrazně omezit urychleně/přednostně prováděné zakázky, protože nás stojí značné peníze a ohrožují naše vztahy se zákazníky.

Co děláte ve volném čase?

Dělám toho spoustu. V současné době je to hlavně jízda na terénním motocyklu. Jak je možná pro Švédy typické, mám také rád sjezdové lyžování. A pilotuji dopravní letadlo a vrtulník.

Prozradil jste nám, že jste dříve pracoval pro německou společnost. Někde jsme také slyšeli, že umíte trochu německy …

Když jsem žil ve Švédsku, učil jsem se ve škole německy. Ve společnosti Rexroth jsem se v tomto jazyce účastnil nesčetných jednání. Částečně tedy mohu sledovat konverzaci – i proto, že gramatika a některá slova se docela podobají švédštině – mluvit ale neumím. Písemně asi dokážu zachytit, o co jde, ale šance, že pochopím celý význam, je padesát na padesát.

To nás nutně přivádí k poslední otázce: Jaké je vaše oblíbené německé jídlo?

Nejraději chodím do německého pivovaru, kde si dávám krůtí řízek se špeclemi.